foto: Alena Hrbková (www.svandovodivadlo.cz)/Anna Stropnická
Herečka známá ze seriálů a divadelních prken, navíc ze slavné rodiny. Tak by se aktuálně mohla charakterizovat stoupající kariéra Anny Stropnické. Je představitelkou dívek nejmladší generace (nemáme na mysli dětské role!), která vstupuje do zcela jiného světa než jejich rodiče.
Komunikace, navazování vztahů i práce jsou ovlivněny, nebo se přímo odehrávají v zásadní části prostřednictvím online nástrojů, sociálních sítí a virtuálního prostředí. Není to nutně něco negativního, a pro mladou generaci navíc už situace zcela samozřejmé. Ale nikdy neškodí na čas se odpojit, vrátit do skutečného prostředí, byť třeba jenom ke čtení knihy.
Anna Stropnická jako herečka nedávno vstoupila do nové role v unikátním projektu, který uvádí Švandovo divadlo v Praze (AI: Když robot píše hru, viz box). Jak vnímá osobně i pracovně přesah z autorského prostoru fantazie, zrozené mimo lidský mozek, do další dimenze.
Zajímá vás online prostor, virtuální realita, komunikace na sítích? Dáváte mu aspoň někdy přednost před skutečným světem, třeba setkávání s přáteli?
Musím se přiznat, že jsem spíš typ propiska a diář, kafe a kavárna. Na sítích se snažím trávit co nejméně času. Mám jen Facebook, kde mám přidané pouze lidi, které znám. Instagram mě neláká a spíš děsí. Velký objev byl pro mě v pubertě ICQ a už tam jsem viděla jeho nebezpečí. Uvidím, jak to se mnou bude dál, ale v tomhle ohledu jsem lehce konzervativní.
Anna Stropnická / Alena Hrbková
Jsme magazín pro lékaře, nemocnice a pacienty. V poslední době přibývají nabídky online diagnózy, poradny, i testy na dálku. Věříte v účinnost podobných "vyšetření", pomoc lékaře na dálku?
Určitě jsem spíše pro osobní setkání. Speciálně u diagnózy. Nevím, jestli nějaký psycholog provádí terapii přes maily. Myslím, že osobní kontakt je hodně důležitý. Člověk má přirozeně potřebu věci zkreslovat, či zlehčovat. Sama bych napsala asi lehčí obtíže, které mám. Tváří tvář doktorovi, kterémukoli, se stydím „kecat". Řeknu vše popravdě. Ale to může mít každý jinak.
Před časem vzbudil rozruch projekt režiséra Víta Klusáka V síti. Souhlasíte, že virtuální realita může být někdy nebezpečná (a opět: máte s tím třeba nějakou zkušenost, kdy jste si uvědomila, jak ošemetné prostředí to může být) ?
Jak jsem již říkala, mám zkušenost s ICQ. Měla jsem tam jen své přátele a i tam jsme si s klukama - většinou šlo o spolužáky - napsali kolikrát víc, než bychom kdy byli odvážní říct si někde na rande. Všimla jsem si toho velmi rychle a nebavilo by mě to. Dokument „V síti" jsem viděla a myslím, že by ho měli vidět všichni rodiče. Je to děsivé. Pokud se tak náctileté holky baví, když jsou spolu na „pyžamové party", možná to ještě lze. Pokud tím dívky řeší absenci pozornosti u svých vrstevníků a hledají na internetu vážné vztahy, je to problém.
Anna Stropnická / Alena Hrbková
Na druhou stranu dává technologie nové možnosti i umění, také díky umělé inteligenci i novým možnostem zobrazování nebo řekněme dramaturgického záměru. Zaujal vás nějaký projekt z poslední doby, kromě theaitre.com?
Přiznám se, že tento okruh umění je mi trochu neznámý. Nevyhledávám ho.
Zažila jsme někdy problém s tímto typem komunikace, například stalking? Jste známá tvář, herečka...
Tím, že si nepřidávám cizí lidi na Facebooku, tak se mi to moc nestává. Občas mi přijde do divadla žádost o podpis. Někdy, když jsme hrály s mojí kamarádkou Kristýnou Leichtovou v Rubínu, čekali tam na nás nějací kluci, pánové a chtěli se bavit. Je to tam takové bližší k divákům, všichni se potkáte na baru. Nebylo to ale nikdy přes míru. Kyberútoky jsem nezažila, ale bude to spíš tím, že si své soukromí hlídám a nesdílím svůj život s veřejností. Myslím tudíž, že se tomu dá evidentně vyhnout. Anebo jsem si prostě nevšimla toho týpka, co za mnou každý večer chodí od tramvaje k bytu… :)
Anna Stropnická / Alena Hrbková
V čem nejvíc vám ulehčuje život moderní technologie?
Jsem ráda za internet v mobilu. To je asi pro mě nejvíc. Najdu v něm, co mi kdy kam jede. To asi užívám denně několikrát. Jinak kamarádky se mi smějí, že nemám ani aplikaci na taxík. Volám normálně linku. Mám aplikaci na počítání kalorií, co mi holky nainstalovaly, a možná na to, jak budou vypadat moje děti? Nepoužívám to, asi to vymažu… Díky! :)
Berete do ruky někdy tištěné časopisy? Není škoda, že mizí magazíny a knížky – nebo jsou čtečky a e-knihy pro Vás v pohodě…?
Čtečky určitě nepoužívám. Nechci pořád koukat do toho umělého světla. Časopisy si pořád kupuji na chatu anebo na dovolenou. Knížky čtu už méně než dřív, to je ale proto, že se neustále učím a čtu nějaký text do divadla, a tak se ze čtení stal už ne relax, ale povinnost a práce. Tudíž odpočívám jinak než s knihou, což mě mrzí. Čtu po Vánocích a o prázdninách. Nejlépe z knihy, kterou trochu odrbu pískem, nebo do ní zavřu omylem mušku.
Jaký je váš pocit z projektu AI: Když robot píše hru, kterou napsala umělá inteligence a ve které ve Švandově divadle také hrajete?
Je to určitě zajímavý experiment a jsem ráda, že se něco takového zkusilo. Třeba to chce ještě delší vývoj, aby vznikla hra, která přežije několik století. Zatím tomu tak není. Podle mého. Přijďte si ale udělat názor sami!
Anna Stropnická / Alena Hrbková
Hra „AI: Když robot píše hru“ měla premiéru v době, kdy byla divadla kvůli pandemii zavřená, a tak se její první uvedení odehrálo on-line. Virtuální premiéra ale nebyla pro tenhle titul handicap, nýbrž právě naopak: inscenaci vidělo celkem 13 498 diváků z 22 zemí světa, z toho víc než polovina (7 409 diváků) se podívala na verzi s anglickými titulky. Jen pro představu: kdyby měli u Švandů stejný počet lidí usadit na tamní studiové scéně, kde se nyní inscenace hraje naživo, zaplnili by 337 zcela vyprodaných představení.
Autor: Jan Hovorka
Foto: Alena Hrbková
www.svandovodivadlo.cz