Rektor Univerzity Hradec Králové profesor Prof. Ing. Kamil Kuča, Ph.D.: Studium TCM by mělo spadat do zdravotnických oborů

16. října 2017

Nedávná novela zákona 96/2004
Sb. naznačila možné cesty, jak řešit profesionály v poskytování zdravotní péče metodami a technologiemi Tradiční čínské medicíny (TCM). Nově ustavené profese (Specialista TCM, resp. Terapeut TCM) jsou nelékařské. Ale hlavně, předpokládají studium oboru, který v rámci vysokého škol- ství ještě nikdo neučí a neučil, ani na lékařských fakultách. Obor sám není ještě formálně ustanoven a připraven k výuce. Absolvovat by měli studenti tříleté studium jako Bc., a pětileté jako Mgr. Lze předpokládat, že vzniknou debaty, v jakém poměru jsou (příští) absolventi k těm, kteří v minulosti vystudovali například soukromé školy TCM, a nyní se setkají s tvrdou konkurencí “řádně” vzdělaných absolventů. Vysoká škola dosud vybrána není. Protože se v médiích objevilo, že by výuku měla zajistit Univerzita Hradec Králové, požádali jsme o schůzku 
a rozhovor jejího rektora, profesora Ing. Kamila Kuču, Ph.D.:

 

Zřízení inkriminovaných oborů u vás na univerzitě, to je vlastně klíčová otázka hned z několika úhlů pohledu…

Především na to musíme mít trochu širší pohled. Jistě by to lépe z hlediska zaměření a odbornosti zapadlo na lékařské nebo zdravotnické fakulty. Přiznejme si však, že tu dost hraje roli to, jak je TCM přijímána odbornou veřejností, nyní je podpora řekněme 50:50, někde odhad roste s tím, že je podporována skrytě… i z jiných důvodů to zatím lékařské fakulty nepřijmou.

A proč by to měla tedy měla být právě UHK?


V jistém smyslu je to logické. Nedaleko je FN Hradec Králové a její projekt Kliniky TCM, dnes zatím ambulantního Česko-čínského centra TCM. Před časem jsme se sešli s profesorem Romanem Prymulou, nynějším náměstkem ministra, a předtím ředitelem FNHK. Promýšleli jsme, zda by to mohlo být u nás. To širší hledisko znamená, že to můžeme diskutovat i s vedením Královéhradec- kého kraje, hejtmanem Jiřím Štěpánem, a najít cesty, jak efekt případně zvýšit. Chybí nám sestřičky, tak bychom spojili akreditaci nového oboru s jejich studijním oborem, a podobně. Mohlo by nám pomoci Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a kraj, kdyby se sehnalo dost peněz, šlo by to docela rychle, to si dovedu představit.
 Když už je to v zákoně schváleno, někdo by se toho chopit měl. Podívali bychom se do zahraničí, klidně i rovnou do Číny. Není třeba zase vymýšlet, zda bylo dřív vejce nebo slepice, obory TCM už na univerzitách v zahraničí jsou.

A co garanti oboru, odborníci-pedagogové, praktici, lékaři?


Garanti těchto oborů samozřejmě v Česku nejsou. Jen někteří lékaři, kteří absolvovali různé kurzy TCM a dalo by se s nimi o výuce diskutovat. Také někteří vědci v Evropě publikují zajímavé materiály, ty by bylo dobré získat, a samozřejmě i experty a vyučující z Číny. Není ale reálné, abychom to otevřeli na vlastní náklady. Musela by nám pomáhat ministerstva, česko-čínský fond spolupráce a další subjekty.

Podniknete ve věci shánění partnerů nějaké kroky?


Právě profesor Prymula nám přislíbil, 
že bychom s několika kolegy, zástupci všeobecné fakulty a prorektorem pro zahraniční vztahy, jeli mimo jiné do Šanghaje, kde by nás přijali na univerzitě. Snad teď v říjnu. Následně, pokud by vznikl rámec nějaké spolupráce, bychom připravili harmonogram. Pokud bychom se rozhodli pro realizaci, můžeme to připravit jako projekt v kategorii, které jsou na podobné cíle určeny, je pro ně nastavena metodika financování oborů a podobně. Sem bychom pak mohli inkorporovat i TCM a žádat pak o granty, na výuku i zázemí. Jinak to nepůjde, nemůžu do toho jít bez přípravy a promýšlení a zadlužit univerzitu. Úspěšnou realizaci bych odhadl na čtyři roky.

Máte z toho obavy?

Ne. Ačkoli je to kontroverzní téma, vidím v tom i prestiž. Jsem toxikolog, věřím v biologicky aktivní látky, původně izolované z rostlin nebo pak synteticky modi kované. Proto v tuto část TCM docela věřím. Dříve i u nás byly babky kořenářky, věděly, jak různé extrakty léčí. A později se zjistilo, že tam fungují biologicky aktivní látky, které například ovlivňují v organizmu enzymy. Ty další přístupy TCM, ty mohou být třeba více sporné, nebo méně. Sám trpím Bechtěrevem, a když jsem byl v Brazílii, tak mi tam nejvíc pomohla akupunktura. Proto nemám rád škarohlídy, ale ani ty, kteří by hned nahrazovali klasickou medicínu. Vidím v TCM dolňkovou funkci právě v oblastech, jako je třeba léčba bolesti.

A jaký vývoj byste načrtl, pokud tedy nějaký zvažujete?

Je to vznik nového studijního oboru, který tu dosud nebyl. TCM zaměřením by měl spadat nepochybně do kategorie zdravotnických. Národní akreditační agentura bude přijímat nové žádosti o akreditace i u oborů, které již byly zavedeny. Počítat musíme s lobbingem, s časovým intervalem, kdy se nám podaří získat reálné nance v dostatečném objemu, s dobou, než se vyřeší vybavení, administrátoři, zmínění garanti.
 A ovlivnit to mohou i volby. Nakonec nevyloučíte, že všechno dobře naplánované dopadne úplně jinak. 
Asi teď nevyřešíme, zda by měli následně nebo doplňkově studovat tento nový obor lékaři, nebo co budou dělat absolventi soukromých škol. Při léčbě je nutné krom znalostí, myslím, přijmout
i zodpovědnost. A ta je u nelékařů nebo praktiků bez vzdělání trochu nejistá, hlavně pokud působí návazně na lékařskou péči, nebo zástupně. Dá se ale přece metodami TCM nemocnicím odlehčit, v pooperační péči, řešení bolesti, snížení vedlejších účinků medikamentů, následné péči, kdy již pacient
v nemocnici a ošetřován přímo lékaři být nemusí…
Existuje ještě přímo obor Sociální pracovník ve zdravotnictví. My na UHK jsme teprve ve stádiu námluv, podáváme pomocnou ruku. A proč ne, jsme blízko FN Hradec Králové, kde je projekt kliniky TCM, já sám jsem ve „fakultce“ dlouho pracoval a vedl vědecké centrum. Musíme si podrobně sepsat a porovnat naše případné požadavky a představy, které má ministerstvo. Navíc musíte mít představu i o budoucí praxi, jaká bude průchodnost studentů a podobně. Kde jinde by měli stážovat, když ne u MUDr. Musila a jeho čínských kolegů. Takže jde i o tyto počty, a samozřejmě určit, kolik studentů a pedagogů vůbec můžeme přijmout a projekt realizovat tak, aby
to univerzitě něco přineslo. Já osobně bych v tom viděl prestiž, přestože musíme počítat s negativním PR ze strany těch, kteří TCM zrovna neholdují, ale může to být jeden z nových směrů a my prvními v republice.

Nikdo vám zatím nemůže konkurovat?


Něco myslím řeší na UP v Olomouci, pana rektora znám, je jako Wayn Gretzky – jede tam, kde puk bude, ne za ním. A nedivil bych se, kdyby po tom prostě přece jenom nějaká lékařská fakulta sáhla. Mě osobně na tom baví predikce, na dvacet, padesát let… Teď čtu knihu o tom, že lidé často hledají alternativu, ke všemu, a vracejí se tam, kde byli před třeba šedesáti lety. Dnes i významní ma- nažeři na víkend vypínají mobily, jedou na statek, kde zahradničí, aby si odpočinuli. A v Americe je to vůbec společenský trend, přechází třeba v organic food, velké řetězce nahrazují malé obchůdky s farmářským nebo raw sortimentem, a tak to může přijít i ve zdravotnictví. Což může být i v souvislosti s TCM. Znáte to jistě sami, třeba jdete na kožní s vyrážkou, a to je reakce organizmu na něco, co prvotně vůbec není v té kůži, ale někde jinde v organizmu. Já sám díky Bechtěrevově chorobě, kterou mám, sám k sobě zkouším přistupovat celostně. Ne jen, že budu brát léky na záda, aby nebolela, ale i jinak sestavím stravu, styl života – a pomáhá mi to. A tento efekt vidím i v TCM.

Vidíte to jako pozitivní, přesvědčivý vývoj?


Řídím se vlastními zkušenostmi. Ohledně zmíněné léčby bolesti, což je můj osobní problém. Četl jsem, že cca před 10 lety v USA bylo celkem 14 klinik, které se tím zabývaly, dneska jich je 147. A akupunktura, ta mi prostě pomáhá od bolesti. Měli bychom hledat a přijít na to, proč tomu tak je. Asijské vnímání to optimalizuje na vlastní populaci, my musíme najít, v čem to je přínosné pro evropskou a severoamerickou. Nemyslím si, že vše bude „přetažitelné“ do našich podmínek. Stejné účinky konstatovat nemůžeme ani třeba u rostlinných extraktů, rozdíly tam prostě jsou. Ale dejme tomu 60 – 70% výsledků bude překopírovatelných, podle mého odhadu.

Tedy ne jenom jako placebo?

Já bych především nečekal, že i ověřené věci budou u nás fungovat na 100% stejně jako v Číně, a jistě velkou část tvoří “věř a víra tvá ti pomůže”. I ten jiný duševní rozměr by se v tom měl vnímat. Když si vezmete Čechy a Evropany, tak do nemocnice chodí jako do opravny aut, aby je někdo prostě opravil, a berou to jako samozřejmé. Asiaté to mají častokrát víc spojené s vírou, harmonií, některé části berou jako rituál, ale na druhou stranu hledají a přijímají evropský a americký standard.

 

 

Prof. Ing. Kamil Kuča, Ph.D. 

Studiem inženýr organické chemie, doktor toxikologie (absolvent VŠCHT, respektive Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany Hradec Králové) , od 2016 rektor Univerzity Hradec Králové. Vysokoškolský pedagog, vědecký a výzkumný pracovník. Zabývá se mj. i výzkumem léčiv proti Alzheimerově nemoci. 

 

Text: Jan Hovorka

Foto: UHK

www.uhk.cz