Pro zisk medailí z mistrovství světa si MUDr. Jan Bialek z Uherskohradišťské nemocnice bere dovolenou

20. července 2018

 

 

Lékař Jan Bialek pracuje na Chirurgickém oddělení Uherskohradišťské nemocnice jeden a půl roku. Jeho velkým koníčkem je fotbal, kterému se věnuje od dětství. V roce 2015 se stal dokonce členem Českého národního fotbalového týmu lékařů. A společně s ním získává cenné kovy, letos stříbro z Mistrovství světa v Praze.

 

 „Poprvé jsem v reprezentaci nastoupil v roce 2015, bylo to v Los Angeles. Tehdy jsme vybojovali zlato, které se nám o rok později podařilo obhájit také v Barceloně. No a v roce 2017 jsme vyhráli i šampionát v Rakousku,“ popisuje velmi úspěšný vstup do lékařské fotbalové reprezentace mladý chirurg. Nechyběl ani na letošním šampionátu, který se konal v Praze a na kterém byla naše reprezentace opět úspěšná. Probojovala se až do finále, kde ale tentokrát nepřešla přes Velkou Británii. Byly z toho stříbrné medaile. „Kvalita týmů se neustále zvyšuje a oni byli tentokrát prostě lepší. Nás to ani tak moc nemrzelo, věděli jsme, že to musí jednou přijít. A pořád je lepší prohrát až ve finále, než někde v průběhu kvalifikace,“ hodnotí letošní výsledek Jan Bialek. Konkurence přitom byla docela nabitá, šampionátu se účastnili hráči z dvaadvaceti zemí světa.

 

Lékařská reprezentace i celý šampionát mají svá specifika. Především jde o složení týmů, jejichž členové musí být skutečně pouze z řad lékařů. To si organizátoři ověřují například vyžadováním diplomů. A když je někdo podezřele dobrý, může jej soupeř prozkoušet třeba přímo na hřišti. „Mně se to stalo už dvakrát, v Americe a v Rakousku. Probíhá to tak, že se zeptají na obor a pak dají třeba poznávat nějaké obrázky, které bych měl v rámci své specializace určit. Jde o základní znalost, laik ale neodpoví,“ doplňuje Jan Bialek. V letošním roce kvůli tomu kontumačně prohrály týmy z Uzbekistánu nebo Ruska, jejich hráči totiž neprokázali ani základní anatomické znalosti.

 

Součástí setkání je i odborný kongres medicíny a sportu, na kterém si doktoři během dopoledních hodin vyměňují zkušenosti a vzájemně se informují o zajímavých případech ze své praxe. „Na to, že je Uherskohradišťská nemocnice docela malá, nemusím se za svou práci nikde stydět. Úroveň je tady zcela srovnatelná s ostatními vyspělými západními zeměmi,“ hodnotí situaci mladý chirurg. A k šampionátu ještě dodává: „Je fajn, že se takhle potkáváme. Panuje přátelská atmosféra, hrajeme sice naplno, ale nikdy nezapomínáme na to, že jsme doktoři. A v žádném případě to neděláme pro peníze, odvážíme si domů jen poháry a medaile. Děláme to opravdu pro radost.“ Jeho slova potvrzuje také to, že si na celý šampionát musí vybírat dovolenou, stejně jako na soustředění reprezentace, která se konají asi šestkrát do roka. I díky tomu se ale podívá do zajímavých destinací, příští rok třeba do mexického Cancúnu.