Práce kardiologa je po dvaceti letech spíše těžší, říká přednosta interní kliniky Petr Vojtíšek

18. října 2018

Kardiologické oddělení Pardubické nemocnice slaví kulatiny. Letos uplynulo 20 let od jeho vzniku. Ač se jedná o poměrně krátký časový úsek, za dobu své existence si vybudovalo značné renomé a pozitivně ovlivnilo životy tisíců pacientů z celého Pardubického kraje.

„Před dvaceti lety jsme měli vizi stát se cílovým krajským kardiologickým pracovištěm, které bude komplexně vybavené. Dnes můžeme říci, že se většina věcí podařila,“ pronesl dlouholetý primář kardiologického oddělení a v současnosti přednosta interní kliniky Petr Vojtíšek.

Právě on je symbolem tohoto pracoviště, s nímž je spjat po celý svůj profesní život. V září 1974 nastoupil na tehdejší interní oddělení A. O patnáct let později převzal funkci primáře po docentu Jiřím Kosovi. Pod jeho vedením došlo k transformaci na specializované kardiologické oddělení. Oficiálně se tak stalo 1. září 1998. Na pozici primáře působil až do konce srpna 2016, kdy ho vystřídal Jan Matějka. Nadále však vede interní kliniku, jejíž součástí je kardiologie.

 

Pane přednosto, vraťme se do minulosti. Jak vlastně vzniklo kardiologické oddělení v Pardubické nemocnici?

Matkou kardiologie je interna. Proto musím zmínit jména našich předchůdců, kteří založili a rozvíjeli interní oddělení v této nemocnici. Byli to profesor Řehoř, primář Herrmann a docent Kos. Zejména posledně dva jmenovaní byli kardiologicky orientovanými internisty. Když v roce 1971 došlo k rozdělení interního oddělení na internu A a B, začalo určité směřování interny A ke kardiologii. Já jsem převzal primariát v roce 1989 a hodlal jsem v tomto trendu pokračovat. Začátkem 90. let jsem byl opakovaně na stážích v univerzitní nemocnici ve francouzském Grenoblu na kardiologické klinice u profesora Denise. Učil jsem se echokardiografii a zároveň jsem pozoroval organizaci a fungování kardiologického pracoviště. To byl směr, kterým jsem se chtěl v Pardubicích ubírat. Společně jsme na něm začali pracovat. Rozvíjeli jsme neinvazivní kardiologii, po příchodu doktora Havlíčka na místo zástupce primáře jsme si dali za cíl vybudovat kardiostimulační a posléze i arytmologické pracoviště. Významným mezníkem byla rekonstrukce našeho pavilonu v letech 1994 až 1996. Uskutečnila se již vyloženě se záměrem vybudování kardiologie. Byly zřízeny tři jednotky intenzivní péče - koronární, arytmologická a intermediární – a dále pracoviště neinvazivní kardiologie a připraven byl katetrizační sál, byť nám chybělo přístrojové vybavení a personál. Přesto tehdejší ředitel nemocnice Feřtek souhlasil se vznikem kardiologického oddělení.  Od 1. září 1998 se z interny A stalo kardiologické oddělení a z interny B zase interní oddělení.

 

Směřování interny A ke kardiologii bylo dlouhodobé. Přesto jaké byly začátky specializovaného kardiologického oddělení?

Pokračovali jsme v orientaci na kardiologii, ale chyběla nám invazivní kardiologie, tedy katetrizace a koronografie. Snažili jsme se ji sem dostat. Zlomový byl rok 2002, kdy k nám přišel MUDr. Herman, MUDr. Varvařovský, MUDr. Rozsíval a přidal se k nim dnešní primář, MUDr. Matějka. Doslova raketově odstartovali katetrizace v Pardubicích. Došlo k velkému rozvoji celého oddělení a v roce 2006 jsme se stali akreditovaným kardiologickým pracovištěm pro postgraduální výuku. Mladí lékaři, kteří se chtějí stát kardiology, nemusejí jezdit do jiných nemocnic. Na atestaci se připraví u nás s výjimkou zhruba dvouměsíčního pobytu na kardiochirurgické klinice ve Fakultní nemocnici Hradec Králové, s níž velice úzce spolupracujeme. V úzké spolupráci s tímto pracovištěm a Kardiologickým centrem Agel jsme získali statut komplexního kardiovaskulárního centra a jsme zařazeni do celostátní sítě těchto center.

 

Současná péče o pacienty s kardiologickým onemocněním probíhá ve spolupráci s Kardiologickým centrem Agel…

…a spolupracujeme velice dobře, nejsou mezi námi třecí plochy. My zajištujeme hospitalizace, intenzivní péči, neinvazivní kardiologii a odborné poradny. Agel provozuje intervenční a invazivní kardiologii a invazivní arytmologii. Pacient to ale skoro nepozná, tvoříme jeden provázaný tým. A jak už jsem říkal, úzce spolupracujeme s kardiochirurgickou klinikou Fakultní nemocnice Hradec Králové. Nemá smysl, aby v Pardubicích byla kardiochirurgie. Oba kraje bohatě pokrývá hradecká kardiochirurgie a naše spolupráce je skvělá. My kompletně zajišťujeme kardiologickou péči v Pardubickém kraji. Pacienty, kteří potřebují chirurgické řešení, překládáme do Hradce nebo do IKEM v Praze.

 

Změnila se skladba pacientů za uplynulých 20 let?

Počet infarktů je zhruba stejný, ale došlo k nárůstu pacientů vyššího věku s projevy srdečního selhání. Pacienti přežijí svůj infarkt, mají ho zaléčený, dostanou stimulátor nebo chlopenní protézu, mají účinnější farmakologickou léčbu. Populace ale stárne a narůstá počet lidí vyššího věku, kteří se „dožijí“ svého stádia srdečního selhávání. To je dnes velký problém nejen u nás, ale všude ve světě. Počet pacientů se srdečním selháváním se za posledních deset let u nás zdvojnásobil.

 

Populace stárne, lidé ve vyšším věku trpí více chorobami. Je práce kardiologa složitější než před 20 lety?

Řekl bych, že ano. Polymorbidita, tedy více chorob najednou, nám práci komplikuje. Lze očekávat, že do budoucna to bude pořád stejné nebo se počty takových nemocných budou ještě zvyšovat. Zejména u pacientů vyššího věku je práce těžší.

 

Plány, s nimiž vzniklo kardiologické oddělení, se podařilo z velké části naplnit. Chybí vám něco ke spokojenosti?

Chtěli bychom zmodernizovat intenzivní péči. Přece jen je to už více než 20 let, co jsme zřídili jednotky intenzivní péče. Z hlediska medicínského vývoje to není krátká doba. A pak je tu druhá věc. S nárůstem polymorbidních pacientů v pokročilém věku bychom si přáli, aby byla pružněji zajištěna následná péče.  Odléčíme akutní stavy srdečního selhání, ale pak bychom potřebovali pacienty posunout dál na další doléčovací etapu, na následnou péči, kde by se léčba doladila. Teď vše zajišťujeme u nás, a ne vždy můžeme pacienty dotáhnout tam, kam bychom chtěli. Kdyby byla vyřešena návaznost na následnou péči, oddělení by to prospělo. Bylo by více míst pro akutní pacienty. Ale prospělo by to i nemocným. A možná by to přineslo i snížení počtu opakovaných hospitalizací u chronicky nemocných.