Petr Burgr, radní, Praha 1: “Starejme se i to co, co naši senioři vytvořili.”

2. června 2019

Hlavní město bylo a bude vždy něčím výjmečné, z hlediska podmínek pro běžný život běžného člověka. Platí to také, nebo spíš především, pro seniory. Mnoho generací rezidentů tvořilo podobu a význam hlavního města, v prvé řadě (dnes historického a památkově chráněného) centra. Nelze lpět na starých zlatých časech, ale je nutné se o nejstarší generaci starat. Podporovat podmínky pro život vícegeneračních rodin i osamělých penzistů. Centrální městská část Prahy má vysoký podíl lidí v seniorském věku, a tuto oblast má na starost radní pro kulturu Petr Burgr.

Praha 1 je nejen historické centrum, ale i místem s vysokým počtem obyvatel vyššího věku. Co je hlavním tématem v péči o seniory - bezpečnost, zdraví, sociální ochrana...?

Skutečností je, že počet seniorů na Praze 1 je procentuelně vyšší než jinde, ale to vnímáme jako přirozený fakt. Další vývoj má řad faktorů. Změna života v centru, atrakce pro turisty, airbnb, zdražování nájmů a nákladů na bydlení vůbec, seniorům nic neulehčují. Radnice ale na sebe nemůže převzít stoprocentní odpovědnost za tuto sociální skupinu nebo jednotlivce, může jen pomáhat. Hlavní odpovědnost vidím v rodině, v péči dětí o stárnoucí rodiče. Parametry prostředí pro život, jako je bezpečnost, zdraví, sociální ochrana, ty formujeme pro všechny. A individuální odpovědnost by měl vnímat každý za sebe. 

 

Spolupracujete s neziskovými nebo charitativními organizacemi?

Samozřejmě. V naší městské částí působí řada nadací a dalších neziskovek, zaměřených na pomoc seniorům, ale i jiným skupinám. Namátkou zmíním nadaci Artevide, pomáhající nevidomým, významná je činnost nadace Taťány Gregor Brzobohaté Krása pomoci, s řadou dalších, včetně církevních, spolupracujeme již mnoho let. 

 

Jsou místní centra zdravotní péče, polikliniky a lékaři, dostatečnou jistotou pro seniory?

To možná není ani otázka přímo na nás jako radnici. Zdravotní péče v městských částech je zajištěna také privátními lékaři a společnostmi, my spravujeme typy jako poliklinika v Revoluční nebo Palackého ulici. Tam jsou však také soukromí lékaři v pronájmu. Jistota pro seniory by měla vyplývat především z jejich životních podmínek, rodinného okolí, dosavadního způsobu života nebo prevence. Případně z toho, jak žijí v období důchodu. Tady už do prostoru vstupujeme aktivně, máme čtyři seniorská centra. Tam najdou nabídku relaxace, cvičení, výletů a jiných společenských aktivit. 

 

Uvažuje MČ Praha 1 třeba o společném bydlení v nadměrně velkých bytech, vyšší nabídce sociálního společného bydlení, aby bylo možné nabízet samostatné byty městské části mladým rodinám?

To je myslím trochu utopistická otázka. Máme vlastnickou strukturu danou zákonem, a toho se musíme držet. Jak naloží s bytem majitel, je jeho věc, pokud respektuje zákon. Mladší generace, zejména ta nastupující, vždy trochu vyčítavě (nechci říkat závistivě!) posuzuje zdánlivě komfortní bydlení seniorů zejména v centru. Tyto úvahy o společném bydlení, sestěhovávání, výměny a předávání bytů “více potřebným a perspektivnějším” mi přijdou příliš bolševické. Možná bych se zamyslel, zda právě tento problém, právo vlastnit majetek, užívat si výsledků celoživotní práce, mít pocit bezpečí a zajištění a ten chránit, to by měl být úkol radnice, která se chce o své seniory dobře starat. S naší generací režimy manipulovaly až dost.

 

 

Jan Hovorka