MUDr. Magdalena Fořtová získala čestné členství v ČSARIM

22. října 2015

Výbor České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (ČSARIM) ocenil činnost Magdaleny Fořtové. Primářce anesteziologicko-resuscitačního oddělení Pardubické nemocnice na XXII. kongresu ČSARIM v Plzni udělil čestné členství ČSARIM za celoživotní práci v oboru, významný přínos k jeho rozvoji, přednáškovou činnost a dlouholetou organizaci anesteziologické konference „Křivánkovy dny".

 

„Toto ocenění mě skutečně překvapilo, velice si ho vážím,“ řekla primářka Fořtová a dodala: „Před třemi lety jsem od výboru ČSARIM dostala čestné uznání za práci v našem oboru a přínos k jeho rozvoji. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohla dostat nějaké další ocenění. Když jsem dostala pozvánku na slavnostní zahájení letošního kongresu z důvodu nominace na ocenění, byla jsem víc než překvapená. Vůbec jsem netušila, o co půjde.“

 

Čestné členství ČSARIM jste získala za celoživotní práci v oboru. Jak dlouho se vlastně věnujete medicíně?

Od roku 1976. Začínala jsem v Jaroměři na interně, kde jsem byla asi dva a půl měsíce. Poté jsem odešla do nemocnice v Pardubicích za manželem a nastoupila jsem na anesteziologii. Bylo to jediné volné lékařské místo v nemocnici.

 

Proč jste si vybrala právě anesteziologii?

Musím se přiznat, že během studia jsem rozhodně neuvažovala o tom, že bych se věnovala anesteziologii. Anestezie mi připadala jako něco tajemného, jako jakési kouzlo někoho uspat a pak jej zase probudit. Měla jsem pocit, že bych takový obor asi nezvládla. Byla jsem přesvědčená, že anestézii dělat nebudu. Po letech jsem potkala jednoho kolegu z ročníku a ten mi říkal: „Nebyla jsi to ty, která říkala, že by anestézii nikdy nedělala? Ano, byla jsem to já, hlásím se k tomu“. Takže k anestézii jsem se dostala náhodou, ale rozhodně toho nelituji.

 

Při studiu medicíny vás anesteziologie nepřitahovala?

V době mého studia jsme měli jen jednu přednášku o anestézii, byť jsme na ni měli osobu velmi povolanou, pana docenta Hodra. V rámci chirurgie jsme se byli podívat na sále. A to bylo vše. Bližší vztah k tomuto oboru jsme ani získat nemohli. Navíc tehdy šlo pouze o anestézii, intenzivní medicína se vyvinula později.

 

Takže váš nástup na anesteziologii v Pardubicích nebyl plánovaný?

Bylo to jediné volné místo, tak jsem nastoupila s tím, že se uvidí. Nepočítala jsem s tím, že bych u tohoto oboru zůstala. Práce se mi ale zalíbila, a tak jsem už nic jiného nezvažovala. Byla to jen otázkapoznání oboru. Ve škole jsme o anesteziologii nezískali vůbec žádný přehled. Až v praxi jsem zjistila, jak je to zajímavá práce.

 

Anesteziologii jste už zůstala věrná napořád. Takže vlastně pamatujete vývoj anesteziologicko-resuscitačního oddělení v Pardubické nemocnici od jeho zrodu až po současnost...

...to zní strašně, když to takhle řeknete, a když si představím, kolik let jsem v nemocnici, ale na úplném začátku jsem nebyla. Anestezie tu byla dávno přede mnou. Nicméně od mého nástupu do dneška se oddělení hodně změnilo. Velkou zásluhu na tom měl pan primář Křivánek, který nastoupil v roce 1980. Zejména díky němu se výrazně zlepšilo technické vybavení i personální obsazení, získali jsme nové léky a pomůcky. Nejvíce jsme si tehdy na sále cenili zavedení ventilátorů, do té doby jsme pacienty museli dýchat „ručně“. Když pan primář v roce 2002 náhle zemřel, byla jsem ze dne na den pověřena vedením oddělení. Přestože jsem byla více než 10 let zástupkyní primáře, vést oddělení bylo něco úplně jiného a zpočátku to nebylo jednoduché. Snažila jsem se navázat na práci pana primáře, zachovat podobný ráz oddělení. Primariát jsem získala 1. února 2003.

 

Výrazně se změnil i celý obor, že?

Určitě. Změnil se celý přístup k anestézii. Změnila se léčiva, pomůcky, anesteziologické přístroje a další technika. Pak se k anestézii přidala i intenzivní péče, která se vyvinula z pooperační péče - tedy původně z chirurgie. Vlastně i anesteziologové se na začátku odštěpili z chirurgie. Obor je nyní mnohem širší. Když si vzpomenu na své začátky, tak jsme během jednoho dne podávali anestézii i na třech odděleních, přecházeli jsme ze sálu na sál. Dneska je to vyloučené. Anesteziolog je na operačním sále často nepřetržitě od osmi do čtyř hodin a někdy ani to nestačí. Počet anestézií se během let výrazně zvýšil. Když jsem tady začínala, byli jsme čtyři anesteziologové. Teď je nás momentálně dvacet, ale mělo by nás být o 5 víc, abychom pokryli všechny požadavky na anestézii. Činnost se za tu dobu hodně změnila.

 

Čestné členství ČSARIM jste získala také za dlouholetou organizaci anesteziologické konference Křivánkovy dny. Ve dnech 5. a 6. listopadu se bude konat jejich již devátý ročník. Jaký bude jejich letošní program?

Naše konference je stejně jako v minulých letech zaměřena mezioborově, součástí programu jsou tedy přednášky nejen anesteziologů, ale i dalších odborníků. V programu jsou přednášky předních členů ČSARIM týkající se nových doporučení. Dále se budeme věnovat dětské anestézii a intenzivní péči, traumatům, akutním endovaskulárním výkonům, problematice infekcí, což je v dnešní době velmi důležité téma, oblasti výživy, bezkrevní medicíně a také právní problematice v intenzivní péči. Věřím, že program bude i letos pestrý a zajímavý.

 

nemocnice-pardubice.cz, Mgr. Dušan Korel