MUDr. Alena Šteflová, PhD, MPH, ředitelka kanceláře WHO v Praze: “Velkými globálními tématy jsou úroveň zdravotní péče i bezpečí pacienta v oblastní nemocnici, stejně jako Světový den hygieny rukou. ”

13. září 2017

 

WHO je celosvětová organizace, působící v mnoha  rovinách, oblastech a odbornostech, Jsou místa, která by bez pomoci WHO byla mrtvou zónou, jsou místa, která díky WHO a jejím odborníkům zvyšují úroveň zdravotní péče a zdraví obyvatel jednotlivých členských států WHO. Výměna zkušeností i odborníků, nastavení společných postupů,standardů, sdílení zkušeností, nákladů, informací. To jsou jen namátkou vyjmenované důvody, proč existují takovéto organizace. V případě České republiky ji reprezentuje Kancelář WHO v ČR, kterou vede MUDr. Alena Šteflová, PhD, MPH.

 

Světová zdravotnická organizace působí po celém světě, jaký je váš úkol a náplň práce v Praze a České republice?

Naše kancelář v ČR koordinuje všechny aktivity, se kterými se na Českou republiku WHO obrací. Snažíme se o jejich implementaci, ale také zajišťujeme oboustrannou informovanost o iniciativách,akcích, reformních změnách a prioritách v oblasti zdravotní politiky. Reciproční jsou i další naše aktivity - distribuujeme a zpřístupňujeme dokumenty WHO u nás, zajišťujeme případně jejich překlady, koordinujeme účast a podporu českých expertů v projektech WHO. Čtenáři si jistě vybaví naše, respektive celosvětové akce, například Světový den zdraví, ten každoročně pořádáme 7. dubna. Letošním hlavním tématem byla deperese a jiné duševní poruchy, vloni jsme se zaměřili na podporu informací o léčbě a prevenci diabetu. Kromě toho průběžně upozorňujeme rovněž kampaňovitou formou na další závažné diagnostické okruhy. K tomu využíváme vyhlašované dny pod hlavičkou WHO či OSN, jako je např. Onkologický den, Den tuberkulózy, AIDS, Den astmatu, Světový den bez tabáku, Imunizační týden a podobně.

Dalším z velkých témat je prosazování legislativních dokumentů a dalších doporučení. Tím nejzásadnějším určitě byla ratifikace Rámcové úmluvy o kontrole tabáku, kterou se dlouho nedařilo prosadit. ČR se také přihlásila k Evropské strategii Zdraví 2020, přijaté jako zásadní metodický dokument pro evropské státy v roce 2012. Naše kancelář v tomto procesu napomáhá vytvořit odpovídající Národní strategii Zdraví 2020, i související akční plány vycházející z tohoto programu.

 

Základním půdorysem pro spolupráci ČR a WHO jsou však tzv. dvouleté smlouvy o spolupráci, které vždy podepisuje ministr zdravotnictví a ředitelka regionální úřadovny WHO. Specifikují se v ní priority dané země, které jsou v souladu s prioritami WHO, a na kterých pak partnersky naši odborníci a odborníci WHO pracují. 

 

Uvedla byste příklad?

Už delší dobu bylo aktuální nejen u nás téma kvality péče o pacienta a jeho bezpečí. Někdy je veřejnost až zděšena, když se dozvídá o tom, jak častému pochybení a  poškození zdraví může být vystaven pacient během pobytu ve zdravotnickém zařízení.

 

Dostáváte konkrétní údaje a tvrdá data z nemocnic? Jsou povinny vám podobné statistiky dodávat?

Systém je budovaný a nastavovaný Ministerstvem zdravotnictví. Souvisí i s programy a projekty kvality péče, akreditacemi nemocnic. Je budován také reporting tzv. nežádoucích událostí. Téma je to nesmírně těžké a složité. Samozřejmě neřešíme to jen u nás. Ve spolupráci s WHO se tak do programu zapojují  nemocnice po celém světě. Jsou prováděny studie, ze kterých vyplývá, že v globálním měřítku dochází k nežádoucím událostem u hospitalizovaných pacientů v rozmezí mezi 3 - 16%. V rozvojových zemích je kvalita péče rozdílná, i úroveň hygieny, proto i udávané rozmezí je nutno chápat  z tohoto pohledu.

WHO vydává doporučení, jak těmto situacím co nejvíce čelit. Dokumenty WHO jsou pak metodicky upravovány Ministerstvem zdravotnictví pro naše potřeby a MZ je vyhlašuje jako tzv. resortní bezpečnostní cíle pro potřeby zdravotnických zařízeních. Tyto metodiky se např. týkají bezpečné identifikace pacientů, používání rizikových léčiv, kontroly při chirurgických výkonech formou tzv. WHO Check listů. Dbá se i na to, aby nedocházelo k pádu pacienta, fungovala bezpečná komunikace, předávání pacientů atd.

Jedním z velkých témat je zavádění optimálních postupů pro hygienu rukou při poskytování zdravotní péče. V tomto směru WHO vydává velmi detailní doporučení popisující postupy pro řadu kritických míst, kde nejčastěji dochází k zanedbání doporučených zásad. Jejich dopadem je pak možnost přenosu infekce na pacienta. Jde o oblast, která se velmi těžko sleduje a vyhodnocuje, ale o to vice se jí musíme věnovat. Četnost infekcí spojených se zdravotní péčí je vysoká a udává se, že postihuje dokonce 5 –10 % pacientů a to i ve vyspělých státech. Týká se to i našich pacientů, a proto zdůrazňujeme potřebu důsledného dohledu., Dostatečné mytí rukou je opravdu považováno za nejefektivnější a přitom cenově nejdostupnější prevenci jak těmto poškozováním pacientů předcházet. Proto samozřejmě chceme,  aby se tyto postupy v nemocnicích dodržovaly. Na podporu těchto přístupů je dokonce každý rok 5.května vyhlašována celosvětová kampaň  Den hygieny rukou. 

 

Nepatří to do elementární výchovy a gramotnosti, jak si mýt ruce, musí se tomu věnovat WHO?

Ač je to zarážející, úroveň osobní hygieny není u nás na nejvyšší úrovni. Potrvzují to i čísla Státního zdravotního ústavu. Je to úkol právě těchto pracovišť, aby se na tento problém poukazovalo. Ať už formou kampaní, stálé komunikace, připomínání. Jestliže chceme, aby v zařízeních bylo čisto a bezpečno, musí nejen zdravotníci ale celá veřejnost tyto návyky znát a dodržovat je.

 

Kdo s vámi tedy ještě spolupracuje?

Naším nejdůležitějším partnerem je Ministerstvo zdravotnictví., spolupracujeme také s odbornými společnostmi České lékařské společnosti JEP, se Státním zdravotní ústavem, akademickými pracovištěmi Národní lékařskou knihovnu a take nevládním sektorem. Snažíme se o podporu a větší zapojení pacientských organizací i do tvorby nových metodik či navrhovaných reformních kroků.  

Jedním z partnerů ministerstva zdravotnictví jsou tedy pacientské organizace. Jsou to skupiny s řekněme společnou a danou diagnózou, lidé si navzájem pomáhají, často i mimo nemocnice a zdravotnická zařízení. Staráte se i o ně?

Určitě ano. Dobrým příkladem mohou být pacientské organizace z oblasti péče o duševní zdraví. WHO je velkým podporovatelem  a vyzyvatelem k transformační změně v dosud nastavené psychiatrické péči v ČR. Kolegové z WHO znají velmi dobře systém péče o pacienty s duševními nemocemi, navštívili opakovaně řadu pracovišť, jednali s čelními představiteli nejenom ministerstva, ale i odborných společností a umožnili i jejich studijní cesty do zahraničí s cílem seznámit se s touto péčí v zemích, ve kterých již tato transformace byla provedena. A jedním z velkých požadavků v tomto programu je vtáhnout právě pacientské organizace duševně nemocných ke koncepční práci na připravované reformě tak, aby se tento systém nastavil co nejvíce podle jejich potřeb.

Jak se lidé seznámí s vaší činností a kde najdou výsledky, zprávy o tom, co děláte, i třeba výzvy k podpoře a spolupráci?

WHO vydává každoročně zprávuna evropské i globální úrovni, která ukazuje celou řadu faktů. Můžeme se tak porovnat s námi blízkými nebo sousedními zeměmi ve sledovaných indikátorech zdravotního stavu, či posoudit funkčnost systému a získat tak zpětnou vazbu o poskytování péče u nás,. 

Tady bych chtěla zdůraznit,, že některá čísla řadí Českou republiku na světovou špičku. Například z pohledu neonatální úmrtnosti, a vůbec péče o matku a dítě. Zde spolu se severskýmistáty a nebo třeba Japonskem představujeme nejvyšší úroveň. V některých oblastech ale zjistíme, že jsme bohužel na opačné straně.Týká se to především vysokého počtu onkologických onemocnění. Podle údajů WCRF z roku 2012 v některých diagnózách, jako například u nádorů ledvin a pankreatu má ČR neblahé prvenství, nebo u nádorů tlustého střeva, ve kterých patří ČR mezi státy s jejich nejvyšším výskytem i úmrtností. To jistě nejsou čísla, kterými bychom se chtěli chlubit, stejně jako ukazateli, týkajících se kuřáctví, konzumace alkoholu, a to zejména v dětské populaci. Podle studie prováděné u školních dětí vě věku 11, 13 a 15 let máme celou řadu velmi alarmujících zjištění.. Měli bychom s těmito rizikovými skupinami více pracovat.

 

Dostáváme se k projektu HPH, který realizujete v našich nemocnicích. Co si pod tím máme představit? 

Enormní nárůst tzv.- chronických neinfekčních onemocnění jako jsou kardiovaskulární, nádorová a respirační onemocnění, diabetes, obezita a další nás nutí  se vice zamýšlet a odstraňovat jejich příčiny. Každý pacient, který do nemocnice přijde, má už nějaké symptomy nebo ataku svého chronického onemocnění. Souvisí to s tím, jak o své zdraví pečuje, s prevencí a jeho životním stylem.

Přesto, že se pacientovi dostane vyšetření a péče s využitím nejmodernějších prostředků a poznatků, tak paradoxně se právě těmito přícinami vzniku jeho nemocí zabýváme jen okrajově., Těmi hlavními příčinami jsou kuřáctví, nadměrná konzumace alkoholu, nedostatek pohybové aktivity a špatná výživa vedoucí k obezitěa nadváze. Tyto příčiny mohou dokonce za 75% těchto onemocnění. Dobrá zpráva je, že jsou preventabilní a zároveň zmírnění těchto rizikových faktorů vede i ke zlepšení stavu u již rozvinutých chorob. Zkrátka, vždy je dobré s nimi začít pracovat. 

 

My se proto podílíme na programu WHO s názvem Health Promoting Hospital (HPH) a jeho cílem je vést nemocnice k tomu, aby kladly větší důraz na podporu zdraví a prevenci nemocí a ne pouze na samotné diagnostické a léčebné služby. 

Projekt vznikl a má svoji základnu v Dánsku, v Bispebjerg University Hospital, v Kodanni, kde je veden paní profesorkou Hanne Tonnesen. Ta je svoji profesí plicní chirurg a podporu a rozvoj tohoto programu zdůvodňuje tím, co zjistila ve své praxi. A sice, že u kuřáka je mnohem zdlouhavější hojení rány, že má mnohem častější komplikace pooperační nebo operační a že lze i přes dobrou kvalitu poskytnuté péče nemůže být její efektivita dobře předvídatelná.

Toto je podloženo celou řadou studií, nejen v Dánsku. Plánovaná operace u kuřáka, a nebo prostě pacienta, který nedbá na svůj zdravotní stav a nemá ani snahu na sobě pracovat, je prostě rizikovější. My se proto snažíme přispět ke změně chování pacientů, zdravotníků a celkové kultury poskytované péče a zvyšovat tak její kvality. Proto je I tento program HPH koordinován a veden na Ministerstvu zdravotnictví vede oddělením kvality péče pod vedením paní Mgr. Mileny Kalvavchové..

 

Kdo se podílí na realizaci těchto programů v nemocnicích?

Zabývají se jím koordinátoři, manažeři kvality a podílejí se na něm doktoři a sestry, Tento program se však dotýká jak zdravotníků tak také pacientů a potažmo I jejich rodinných příslušníků.

Je potěšitelné, že se tento program podařilo v ČR nastartovat a dnes již 9 nemocnic prošlo mezinárodním auditem a všechny naše nemocnice obstály. 

Máte další programy, které  jsou díky WHO iniciovány nebo podporovány u nás?

WHO jich nabízí celou řadu. Jedná se o tzv. komunitně orientované programy. U nás jsou poměrně populární a vedle již uvedeného projektu HPH (Nemocnice podporující zdraví) ráda zmíním projekt Zdravá města, Školy podporující zdraví, Bezpečnou komunitu. K parnterům, kteří se významně nebo částečně na nich podílí, patří municipality, obce i města, nevládní organizace, podniky a podobně. Zní to možná trochu utopisticky, ale své výsledky tyto programy přináší a pro naší Kancelář WHO jsou velmi cennými partnery...

 

Můžete na příkladu třeba Prahy uvést, jak program Zdravé město funguje?

Velmi rádi bychom měli za partnera Prahu jako hlavní město, tedy na úrovni kraje, ale to zatím takhle ideální není.. Mnohem lépe se nám vede s některými městskými částmi. Ráda uvedu Prahu 8, 7, 12 ale také MČ Prahu 10 a 4  jako skvělé parntery a také členy národní sítě zdravých měst. Z velkých měst máme v této síti také Brno, a pět regionů - velmi aktivní je Vysočina, Moravskoslezský kraj i město Ostrava.

Autor: Jan Hovorka