Lenka Teska Arnoštová: Spolupráce s pacientskými organizacemi?

2. února 2017

Mnohem větší pozornost pacientům už nové vedení zdravotnického resortu nejednou avizovalo. K úspěšné dohodě jsou ale potřeba obě strany. O spolupráci Ministerstva zdravotnictví s pacientskými organizacemi hovoří náměstkyně ministra zdravotnictví JUDr. Lenka Teska Arnoštová, Ph.D.

  

JUDr. Lenka Teska Arnoštová

 

V čem vidíte nejvýraznější roli a přínos činnosti pacientských organizací?

Jejich nejvýraznější roli a přínos vidím hned v několika rovinách. Jednak mají nepostradatelný význam pro samotné pacienty s určitým onemocněním, dále pak pro širokou veřejnost, a to hlavně v oblasti prevence a zvyšování povědomí o onemocněních, a v neposlední řadě pro zdravotnický systém jako takový. Velice důležitá role spočívá i ve zprostředkovávání komunikace mezi lékařem a pacientem a celková kultivace prostředí poskytování zdravotní péče. Pacientské organizace jsou totiž významnou zpětnou vazbou a hlasem v oblasti dopadu zdravotní politiky na její koncové uživatele, tedy pacienty. Budu ráda, a budu se o to i snažit, aby byl tento hlas ještě více slyšet.

 

Jaké připravuje ministerstvo zdravotnictví formy a nástroje spolupráce a komunikace s pacientskými organizacemi, třeba o informování o nich v přímo řízených nemocnicích, informování lékařů o jejich iniciativách a podobně?

V oblasti spolupráce a komunikace počítáme hned s několika nástroji. Chceme pokračovat v pravidelném čtvrtletním setkávání Ministerstva zdravotnictví a zástupci pacientských organizací k jednotlivým otázkám. Na tuto aktivitu naváže obnovení Pacientské rady coby poradního orgánu Ministerstva. Ke konkrétním problematikám jednotlivých diagnóz pak budou svolávány i pracovní skupiny. Připravované Oddělení podpory pacientů a pacientských organizací by zároveň mělo na Ministerstvu představovat hlavní kontaktní místo a centrum spolupráce, které bude zajišťovat hladkou koordinaci činností za Ministerstvo. Spolupracovat chceme také s nemocničními ombudsmany. Aby mohla být veřejnost informována o činnosti pacientských organizací, bude zřízen informační portál pro pacienty a pacientské organizace. Pacienti v něm najdou seznam organizací dle diagnóz, na které se budou moci obracet či sledovat jejich zprávy, pacientské organizace zase informace potřebné k jejich činnosti a rozvoji.

 

Často nastane problém, že pacienti jednají díky subjektivnímu pocitu poškození jen emotivně, s představou jakéhosi vynucení spravedlnosti. Může ministerstvo dbát na to, nebo iniciovat nástroje, aby mohla být zajištěna třeba předběžná odborná konzultace (lékařská i právní) prostřednictvím právě pacientské organizace?

Emoce v případě nějakého onemocnění a z toho pramenící nejistoty nebo strachu jsou zcela přirozené. Je tedy potřeba nastavit takové mechanismy, které budou jak pacientům, tak lékařům a zdravotnickým pracovníkům v případě hrozícího konfliktu oporou anebo rovnou prostředníkem v komunikaci. Tuto roli by podle mého názoru měly hrát dvě instituce – nemocniční ombudsmani a pacientské organizace, které jsou k tomuto účelu předurčeny. Ministerstvo se chce této problematice věnovat komplexně.

 

JUDr. Lenka Teska Arnoštová

 

Mohla by fakultní, krajská a jiná nemocnice nebo zdravotnické zařízení mít pro konkrétní NZZ ombudsmana, s přístupem k dokumentaci a příslušnými kompetencemi, nezávislého na zřizovateli?

Určitě, a myslím si, že pro tuto oblast je fungování nemocničních ombudsmanů zásadní. Ač u nás v řadě případů působí velmi úspěšně, v českém prostředí chybí záruka jejich nezávislosti, jasné metodiky a v neposlední řadě také vzdělávání pro jejich činnost.  Vzorem pro nás by mohla být Belgie, kde činnost těchto ombudsmanů zakotvena přímo zákonem pro určitá nemocniční zařízení a centra duševního zdraví. Tým pro pacientské organizace Ministerstva již nyní pracuje na komparaci fungování nemocničních ombudsmanů v zahraničí. Pevně věřím, že nám nabyté informace pomohou při podpoře této důležité funkce v českých nemocnicích.

 

Jak hodnotíte vývoj a úroveň řešení případů, kdy pacienti nemocnice či lékaře žalují? Stoupá tento trend? Nenastane u nás jakýsi americký model, znamenající nebezpečí desítek miliónů korun na kompenzace?

Bylo by samozřejmě nejlepší těmto situacím předcházet. Na druhou stranu je to přirozený jev a v případě, kdy je stížnost oprávněná, tak i tlak na kvalitu poskytované péče. Znepokojující však je, že mnoho případů pramení z nedorozumění, nedostatečné komunikace, což ve výsledku zbytečně zatěžuje lékaře i pacienty. Právě proto se v rámci spolupráce s pacientskými organizacemi chceme věnovat oblasti komunikace lékař – pacient, ale stejně tak zvyšování zdravotní gramotnosti či rozšiřování povědomí v oblasti systému poskytování zdravotní péče. A to včetně toho, na co má pacient právo a co je jeho povinností. Cílem je kultivace, porozumění a ve výsledku zvýšení kvality poskytování služeb, protože čím méně nedorozumění a stresu v komunikační rovině lékař – pacient bude, tím bude přístup na obou stranách kvalitnější.

 

Jaký je váš názor na “solidaritu” lékařů a znalců, kteří se vyjadřují v případech sporu pacienta s nemocnicí? Není tu dost oprávněné podezření na loyalitu a profesní slepotu, neobjektivitu?

„Solidarita“ ve smyslu neobjektivity lékařů a znalců je v každém případě nepříznivým jevem. Lékaři a znalci mají být na prvním místě profesionálové. Odbornost a objektivita by proto měly být to hlavní a případy, kdy je kolegialita postavena nad objektivní posouzení věci, je urážkou tohoto stavu.

 

Může ministerstvo pomáhat pacientským organizacím z hlediska řekněme podpory jejich provozu, právní pomocí, poskytnutím odborníků pro jednotlivé diagnózy?

Ano a je to v tomto směru jeho hlavní záměr. Dlouhodobě podporujeme činnosti pacientských organizací v rámci našich dotačních titulů. Situace těchto organizací je však stále neutěšená a financování není stabilní, což má za následek nedostatečnou profesionalizaci. Je potřeba si uvědomit, že většina organizací je z podstaty věci vedena samotnými pacienty či osobami, jako jsou např. rodiče u dětských pacientů, a to na úkor jejich volného času. Mám zkušenosti s mnoha organizacemi, které odvádějí pro své členy a klienty neskutečně mnoho záslužné práce. Tato práce je však většinou dobrovolná a s ohledem na překážky, které pacientům do cesty staví nemoc, i dlouhodobě neudržitelná. Adekvátní podpora jejich nenahraditelné činnosti je proto zásadní, což je něco, na čem se se zástupci pacientských organizací v rámci pracovních setkání shodujeme. Ministerstvo plánuje jak finanční, tak odbornou a metodickou podporu. Chceme iniciovat vznik pacientského hubu, tedy místa pro setkávání, vzdělávání, rozvoj pacientských organizací a v neposlední řadě také poradenskou činnost.

 

Může MZ nabídnout veřejnosti přehled pacientských organizací, kontakty na ně, databázi, poradnu, společnou nebo komunikační platformu?

Ano, již nyní pracujeme na databázi v rámci internetového portálu. Měla by fungovat jako rozcestník pro pacienty tak, aby se na organizaci mohli obrátit podle konkrétní diagnózy. Provoz poraden a diskuzních fór pro pacienty je doménou a aktivitou již samotných pacientských organizací. Ministerstvo je však chce v tomto směru podporovat.

 

Můžete uvést příklad úspěšné spolupráce MZ s některou organizací pacientů?

V oblasti posilování práv a zapojení pacientů v systému zdravotní péče spolupracujeme s mnoha organizacemi, kterým patří velký dík, a nechtěla bych z toho počtu vypichovat jednotlivé. Pravidelných setkávání se totiž účastní zástupci až 80 organizací, na prvním pracovním setkání k legislativní definici pacientských organizací nám své názory a zkušenosti z praxe poskytlo 37 zástupců. Vytvoření této zatím neformální platformy velice důležitých organizací a Ministerstva zdravotnictví považuji za velký úspěch. V tomto rozpoložení máme obrovskou šanci dosáhnout našich cílů – tedy posílení hlasu pacienta a zlepšení poskytování péče pacientům skrze stabilizaci pacientských organizací a zajištění podmínek, aby mohly svou činnost efektivně vykonávat a hájit zájmy pacientů tam, kde se o jejich právech jedná. V poslední době pak se nám daří spolupracovat již na konkrétních otázkách, které organizace řeší. Příkladně lze uvést např. spolupráci s organizacemi Parent Project, Českou asociací pro vzácná onemocnění a Kolpingovou rodinou Směčno v oblasti péče o děti s muskulární atrofií a dystrofií. Velice dobrá spolupráce dále probíhá např. v oblasti revmatických onemocnění s organizací Revma Liga, kdy jsme se podíleli na pořádání osvětového semináře o revmatických onemocněních a práci této pacientské organizace v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.