Kristýna Kloubková: “Od té doby, co jsem máma, je to emoční mazec!”

19. července 2017

Jeviště je prostor, kde předvedete krásu, city, pohyb, nebo metaforu a varování, prostě vykouzlíte jiný svět. Herec, zpěvačka, baletka a další interpeti přenášejí vzkazy a myšlenky, dokáží připomenout morální apely, historický odkaz nebo vizi budoucnosti tak, jak to autor napsal. Prožít roli a předvést roli, nebo spolu s kolegy celý divadelní kus, to je hodně náročné. Vracíte se s padající oponou do “normálního” života, k vlastním povinnostem, myšlenkám a problémům. Život není divadlo, a čeká vás třeba ta jeho všední část. Jak ji prožívá a vnímá, jak současný svět, své blízké a život mimo divadlo vidí herečka a moderátorka Kristýna Kloubková?

 

 

Vystudovala jste tanec a balet. Pocházíte z rodiny, doslova zasvěcené tomuto umění. Jsou to pradávné nástroje člověka, jak vyjádřit stav těla i duše, přání, touhy. Jak by vypadal váš tanec pro přání, jak uchovat zdraví nejbližších?

Víte, jak je těžké slovy popsat tanec? Když jsem začala stavět choreografie, tak to byl jeden z pilířů na který jsem si musela přijít…jak zaznamenávat pohyb…, v muzice jsou alespoň noty…samozřejmě si vše můžete nahrávat třeba na kameru, ale já jsem si vskutku našla systém jak si písemně poznamenat choreografii, ale to jsem pěkně odbočila. Na Vaši otázku se opravdu těžce odpovídá, pravděpodobně by to byl tanec poklidný, melodicky, možná až obřadní…ale kdo ví, třeba by mě napadlo něco úplně jiného hodně by záleželo na muzice…

 

Je tanec individuální nebo párová záležitost? 

Tančit se dá cokoliv, jakkoliv a možná i kdekoliv…je to nádherný projev beze slov…můžete tančit sám, v páru, ve třech, ve skupině….je to úplně jedno, fantazii se meze nekladou

 

Tančíte v životě, a sama?

Tancovala jsem 29 let a přestože už se několik let tancem a pohybem neživím, mám pocit, že svým životem tančím dál. Navíc moje dcera neustále skotačí, až jsme se s učitelkami ve školce smály, že snad ani neumí chodit normálně, protože stále tančí, nebo ladně poskakuje - často se k ní s radostí přidám, tančíme si, kde se nám zachce, nedávno třeba i na schodech v kině. Pohyb jako takový mi moc chybí, ale nějak mi na něj nezbývá čas. Věřím, že se jednou zase najde.

 

Přidala jste k múzám i herectví, později moderátorskou profesi. K čemu směřujete, co by byl váš profesní vrchol?

Co se mé kariéry týče, jediný cíl , nebo spíše sen, který jsem v životě měla bylo stát se primabalerínou v Národním divadle, ale nestalo se tak. Už na škole jsem začala tíhnout k moderně a v 17 letech jsem právě v moderním tanci skončila na mezinárodní soutěži v Ženevě na třetím místě. Navíc po škole jsem místo do Národního divadla „zdrhla“ k muzikálům a u těch jsem zůstala. Nedám na ně dopustit a našla jsem se v nich…takže ničeho nelituju a určité taneční sny jsem si také splnila, navíc jsem měla velké štěstí na role. Například krev v Drákulovi, Had v Kleopatře, Marilyn Monroe v Elixíru života, Smrt v Moně Lise, cikánka v Katovi mydlářovi…atd. A vše co přišlo po tancování bylo tak nějak náhodou, nebo spíše nenáhodou, jak s oblibou říkám. Desítky konkurzů a učení se stále nových věcí… Kdyby mi někdo před devíti lety řekl, že se jako tanečnice budu živit svým hlasem, tak se budu dlouho smát….a dnes je vše jinak a stále se učím něco nového…a tak to bude asi napořád. ,A co mě čeká, to mě stejně nemine…

 

Myslíte, že média mohou významně ovlivnit chování a názory, nebo jsou přeceňovaná?

Ano , myslím si, že média stále mohou velmi ovlivňovat minimálně názory lidí. Vždyť přeci vše co se říká v televizi, nebo píše v novinách, je pravda…A obrovskou sílu má v dnešní době i internet . Někdy mám pocit, že jsme moc přeinformovaní …že by snad i bylo lepší, kdyby toho nebylo tolik…ale je to hodně o lidech. Stejně jako se dá vypnout televize, můžeme si vypnout telefon, nebo počítač.

 

Jaké prostředí si představujete pro svou dceru, co by v něm mělo být a co ne?

Dáváte mi celkem složité otázky. Jaké prostředí si představuji pro svou dceru? Takové asi neexistuje…harmonické, láskyplné, obklopena hodnými  i milující lidmi, žádné konflikty, hádky, nepříjemnosti...takový svět přeci není, to je naprostá utopie. Už tím, že Jasmínka nevyrůstá v kompletní rodině není moc ideální a určitě ji to nějakým způsobem ovlivní. Jasmi je jestě k tomu chytrá a někdy mám pocit, že vedu rozhovor s dospělou ženou, až je mi z toho občas smutno... Samozřejmě , že se snažím ji slušně vychovat, ale někdy mám pocit, že je kolem nás i málo příkladů. Jestli se mi podaří Jamínce vytvořit alespoň šťastné, bezstarostné dětství, zjistím asi až za pár let. Ale ráda bych, kdyby z ní vyrostla moudrá, slušně vychovaná sebevědomá dáma.

 

Spolupracujete s Nadací Nova, které téma z její činnosti je pro vás klíčové?

Všechna odvětví Nadace Nova jsou nesmírně důležitá. Ať už se jedná o pilíř domova, vzdělání, nebo zdraví (které je samozřejmě asi nejvíce citlivé a nejvíce viditelné) . Když ale člověk vidí jaké osudy potkávají nejen děti, ale někdy i celé rodiny, je vlastně velmi spokojený se svým životem. Ale děti jsou ty nejzranitelnější, nejčistší bytosti a těm bychom měli, pokud to jde pomoci nejvíce. Opravdu si myslím, že od dětství se odvíjí naprosto celý život každého z nás. Šťastné dětství je nesmírně důležité…

 

Co je primární v oblasti zdraví - pomoc nemocným, prevence, následná péče, péče o děti, seniory…?

Nadace Nova se zaměřuje na děti do 18ti let. A každá z fází, které jmenujete, je důležitá. Co se týče zdraví, tak je důležitá prevence, ale když už se nějaký „průšvih“ stane, tak je potřebná každá pomoc. Ať už jde o konkrétní pomoc jako jsou zdravotnické pomůcky, sedačky pro handicapované děti, speciální kočárky, postele, ale třeba i rehabilitace…nedá se vyzdvihnout jediná věc, navíc každý případ je úplně jiný.

 

Vybíráte příběhy dětí, máte některý, který vám utkvěl nesmazatelně v paměti? 

Těch je samozřejmě spousta, ale už samotné rozhodování, komu pomoc je velmi náročné. A říci jeden příběh za všechny je velmi těžké. Ale třeba jeden z posledních příběhů byla maminka, která měla autistického devítiletého chlapce, který vyžadoval 24 hodinovou péči. Maminka prosila o speciální sedačku, protože její syn v normální autosedačce nevydržel a dokonce se z ní i dostával, což je za jízdy velmi nebezpečné nejen pro dítě, ale i pro řidiče. Tak se pořídila speciální autosedačka., kterou si maminka sama dovolit nemůže. Ale i z druhé strany musím říct jeden,  příběh… Nedávno mi volala kamarádka, která dlouhá léta nemohla otěhotnět, že porodila zdravého syna a že by za to, že mají zdravé dítě, chtěli pomoc nějaké rodině, která takové štěstí neměla…tak jsem byla dojatá. A od té doby , co jsem máma, tak je to emoční mazec na všechny strany…

 

K čemu byste vyzvala čtenáře i diváky, jak mohou vaší nadaci pomáhat?

Pomoci můžou různě…ale asi bych je pozvala na naše stránky nadacenova.cz, kde se vše dozví a kdyby jim to nestačilo, tak tam mají i emaily a kontakty na členy Nadace Nova a na cokoliv se mohou zeptat. A jediné co bych všem lidem řekla, pojďme pomoci druhým, nikdy nevíte, kdy pomoc druhých budeme potřebovat i my. Nezapomínejme býti lidmi.

 

Motto zní: Přinášíme dětem úsměv. To musíte být sama usměvavá. Jak se udržujete v dobré náladě a kondici?

To , že se ráda a často směji na celý svět je o mě známo a přestože ne vždy je mi hej a trápí mě spousta věcí, není důvod se na ten svět a lidi neusmát :). A nejšťastnější jsem, když se moje dcera směje tím nakažlivým, upřímným smíchem…tak pojďme těch dětských úsměvů společně vykouzlit co nejvíce.

 

Jan Hovorka, Foto TV Nova