FN Brno: Ve finále soutěže „Nejsestřička 2016“ je také jediný muž - člen týmu Kliniky

17. srpna 2016

Ve finále soutěže „Nejsestřička 2016“ je také člen týmu Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (KARIM)  Fakultní nemocnice Brno Jakub Šesták. Nutno podotknout, že se jedná o jediného finalistu mužského pohlaví.

 

V rozhovoru s Jakubem Šestákem jsme se zeptali také na to, zdali je to pro něj výhoda či nevýhoda. Hlasovat můžete pro Jakuba Šestáka do 20. 9. 2016 na adrese http://nejsestricka.cz/aktualni-rocnik/.

  

Kdo Vás nominoval do soutěže „Nejsestřička 2016“?

Do soutěže jsem byl nominován vedením FN Brno potažmo paní náměstkyní Mgr. Ernou Mičudovou, čehož si velice vážím.

 

Jako finalista soutěže jste zde jediný muž. Považujete to za výhodu či nevýhodu?

To, že jsem jediným mužem ve finále „Nejsestřička 2016“ za nevýhodu určitě nepovažuji. Za celou dobu pořádání této soutěže  bylo ve finále jen pár mužů.  Samozřejmě jsem rád za účast a chtěl bych popřát všem finalistkám hodně štěstí.

 

Co Vás vedlo k tomu, že jste se stal všeobecnou sestrou ?

Každý si asi myslí, že muže vede na zdravotní sestru to, že studuje se spoustou krásných žen. Musím se přiznat, že u mě to bylo podobné, avšak hlavním důvodem byl můj těžce nemocný dědeček.

 

Proč jste si ve své práci vybral právě KARIM?

Nikdy jsem neuvažoval o tom, že bych pracoval na jiném oddělení než právě na KARIM. Práce na této klinice je sice velice psychicky náročná a je zde nejnovější zdravotnická technika, kterou každá sestra musí ovládat, ale ten pocit, když se přijde pacient, který byl po těžkém úrazu nebo infekci, rozloučit a poděkovat personálu za záchranu života, je to, co mě žene dál.

 

Je o Vás známo, že se věnujete také domácí umělé plicní ventilaci. Jak jste se k tomu dostal?

Před několika lety jsem byl přizván jako koordinátor projektu DUPV. Starám se o pacienty, u kterých došlo z důvodu vážné nemoci či úrazu k nutnosti napojení na umělou plicní ventilaci. Dříve jsme si nedovedli představit, že pacient neschopný dýchat může být doma. V dnešní době již přístroje o velikosti knihy zvládají pacienta ventilovat v domácím prostředí bez potíží. V této práci mohu být přítomen u toho, když někteří pacienti znovu začnou mluvit  nebo se vrátí po několika letech pobytu v nemocni tam, kde to mají nejraději a to domů ke své rodině.

 

Jakým koníčkům se věnujete ve svém volném čase?

Moc volného času mi nezbývá, ale když přece jen nějaký je, věnuji se své rodině a automobilovým veteránům.

 

fnbrno.cz, Mgr. Pavel Žára, MA